ahoj, ale dyt je to pořád stejný, furt dokola, no.... někdy si připadám jako křeček v kole, ty dny tak letí a všechno...ona roste, ted jí vyrostla snad přes noc noha o číslo, což bylo velmi zajímavé...pokud jsem nechtěla, abych jí zamotala do onucí například, než přišly boty přes eobuv, tak chodila bosa a hrozně se jí to zalíbilo....tak mám takovou tu věčně ušmudlanou divou bosou holku, co jen lítá a lítá a řádí....ted se naučila na největší klouzačku co tu je a jezdí pozadu po břiše a nohama napřed. Ohromná legrace. Napustili jsme jí bazén, tam řádila až vystydla tak důkladně, že z toho byla týdenní rýma s kašlem, oz v těchto vedrech je príma.....
No a manžel byl dva měsíce doma.... blbec, zlomil si dva prsty na noze. Kdyby třeba v opilosti jako každej normální člověk, chichi....ne, uklouzl ve vaně a nakopl kohoutek..... S tím nikdo nic nenadělá, jen mu dali tu fixaci a jelikož nemohl mít pevnou obuv, dostal neschopenku...naštěstí i vycházky..... ty si na sebe tak zvykli, že ted v pondělí, když šel do práce, mi tu brečela půl dne a museli jsme to řešit videohovorem

Taky byla na pouti, nebála se, jezdila na kolotoči i řetízáku atd, jen mě teda málem trefilo z těch cen...brok za 30 korun!!! neskutečný a já střílela tak ráda....

jinak novýho nic, prostě žijem ze dne na den.... ted, co to píšu, tak odvedle řev a bůůůů , madam si skřípla prst do mého šuplíku s kalhotkama...vše při starém

To je hezký číst že někde je svět ještě normální. Když otevřu zprávy nebo tak tak to je jedna hrůza, snažím se to eliminovat tak čtu jen titulky a když mě něco zaujme. Zase člověk trochu musí vědět co se děje. Tak si to holka užívej, děti rostou hrozně rychle, vždyť vnučce už bude rok. Fakt síla jak to letí.

už rok????? Vždyt se včera narodila to je neskutečný...tak at vám dělá samou radost, občas vidím na fb, nádherná. My jsme trochu pozadu, málo mluví, ale všemu rozumí...a ty pleny, to je teda smůla - už třikrát to už už bylo, už krásně si sama řekla, na nočníku sice seděla ale nic, ale takové ty první vlaštovky... a vždy do toho vlezla nějaká nemoc. Velká Vánoční Viroza - tak tomu říkám - kdy měla horečky takové, že se neudržela na nohách - bum, zpátky pleny..to nešlo. Pak zase a bum - průjem, který by nedoběhl ani dospělý...a do třetice před měsícem - to už říká kakat a chci číííí a bum - to nastydnutí z bazenu a jsme tam kde jsme byli.... doktor na ní na tříleté nic neshledal, že některé děti jsou šikovné na něco, některé ne - důležité je, že rozumí a slyší, což ona jo, stačí se zmínit, nese si boty, bere si klobouček, otevře dveře, napustí si vodu do hrnečku, ted začala naprosto smysluplně si hrát - předtím jen házela vším a bořila, ted staví věže z lega a kostek a hádá se s panenkama tou svou hatmatilkou - naučila se přepínat tv, což nás velice - ehm - těší prostě jsem se rozhodla, že jí nebudu lámat....až to příjde, tak to příjde. Má zase svoje, není žádná brambora, co spadne z pěti centimetrů, naopak, je pohyblivá až až - až moc!! Leze i na strom. Žádný ufnukánek, když upadne, nebo si rozbije koleno, neletí hned zamnou a bůůů, ne, ona si vezme kapesník nebo vlhčák a zuřivě si tu krev otírá a šmudlá a brlbá u toho Žádný genius to asi nebude, já jsem velmi soudná, ale ona bude taková ta tvrdohlavá, co ke všemu musí dospět úplně sama i za cenu těch boulí... a já jsem za to ráda...

Hlavně mám radost, že miluje zvířata. Nebojí se koní, to už semnou jela, sice se držela jako klíště, ale vejskala tak, že to muselo bejt slyšet až v Praze, a kobylka, takto nejklidnější zvíře na světě, se na ní ohlížela jakože co to mááá bejt???

Špatný zprávy já už radši nechci vůbec komentovat, nemám na to sílu. Kovid, Rusák, já ti povím, že už čekám jen mimozemštany a bude to komplet.... strašný svět. co bude dál??? Radši o tom nepřemýšlím, nebo se zblázním, no...

Hele každý dítě jiný. A každý nemusí být inženýr aby byl šťastný. Však v životě vlastně záleží na tak málo věcech když se nad tím vážně zamyslím. A to důležitý, rodinu která jí miluje, už má. Tak jestli začne chodit na nočník v roce nebo pěti.. Co na tom. Dneska jsem koukala že to mámy vůbec neřeší. My co jsme plínx musely prát a žehlit tak jsme ty děti nutily aby už už chodily samy, ale dneska? Vezmeš a vyhodíš, žádná práce. Však ono jí to v té hlavičce jednou sepne.
Nám zase doktorka pořád říká že je malá a měla by víc přibírat. A ani náušnice jí nechtěla píchnout že je malá. No a co? Však oba rodiče jsou drobný tak co chce. Já jako malá nechtěla jíst vůbec a jak jsem hezky vyrostla až bych mohla rozdávat ale on to nikdo nechce. Dokonce jsem si zaplatila vyživovou poradu, ale asi to nebude nic pro mou peněženku. Kór při dnešních cenách. Teď v létě tu zeleninu v akci koupím, ale až v zimě bude stát kilo rajčat dvě stovky tak to prostě nedám. Mám nějaký limity. A z výplaty má prioritu hypotéka, pak poplatky, benzin abych mohla do práce a pes a já kupuju co je ve slevě. Doufám tedy že s těma šílenýma cenama nebudu sušit seno abych měla na zimu něco.

ty jejich tabulky jsou vážně trapný. Ona měla pod tři kila, když se narodila, ale kurník, jen asi o 15 deka a NESMĚLI jsme ven, dokud nebude mít kila tři... já navíc nekojila - víc důvodů, nechci to rozvádět - naštěstí vlastně, protože ona si vzala flašku, vypila, spala, vypila spala, já měla přehled kolik vypije a byl klid, ALE - obden tahat novorozence k Mudr, aby dle nějakých tabulek váhy dělali ty percentily apod..... no dohnala to, mohli jsme ven, ale v květnu, pařák a neustále k Mudr na vážení a měření, pak dvakrát týdně, když tedy začla přibírat a pak jednou za týden...co to je proboha??? Navíc ona nejí, máme problém s jídlem, je to prostě takový ten nejedlík- závidím všem, co jim děti sežerou všechno, ona žije o rohlíkách a mléku a občas polívka a přesnídávka, nevíme si rady, nicméně roste a je úplně normální a zase - "nemá sice podváhu, maminko, ale je štíhlá - no a co proboha??? Tak není tlustá - je vysoká a vše vyběhá, je akční - a zase tabulky a nic jiného - já tohle nechápu. My jsme oba vysoký, já 180 skoro, venca 186 a bývali doby štíhlosti, ehm tak je vysoká a není podvyživená, ale Mudr už to řeší. Copak jí mám to jídlo narvat do chřtánu? Vždyt tím víc jí to zhnusím...kolikrát jsem tu brečela, prosila jí na kolenou at jí.... a nakonec jsem se na to vyprdla... co nadělám. ALe ty tabulky jejich a prudit a prudit, jí moc, jí málo, kdo to má furt poslouchat....

To říkám taky holce. Ať to neřeší, ty jejich tabulky mají podle nějakého ideálního dítěte ale každý není jedlík od mala. Hlavně že jsou čilý. Tuhle mi dcera poslala video jak ta malá něco montuje, nějaká pomáda na závit. A jaj se krásně soustředila a šlo jí to. vy děti jsou prostě úžasný.

no, ta moje cácora byla dneska na zabití...má to období vzteku a vzdoru, nebo na ní zas něco leze, nevím už...nejedla, nepila, řev, vztek a luxusní večerní hysterická scéna... já se šla raši vybrečet na balkon. Nemysli, nic není zalitý sluncem, jsem kolikrát tak strašně zoufalá a neštastná, navíc jak nikoho nemám, maminku ani nikoho, nikoho nezajímáme vlastně, zbytek rodiny se úplně odstřihl, tak mám čím dál častější pocit, že to prostě nedám,neumím to s ní, neumím být štastná, furt se jen klepu co zase bude... a někdy si i na plný koule řeknu, že už jsem jí neměla mít, byl to tehdy spíš šok a zázrak, než nějaké toužebné čekání na dvě čárky... kryoembryotransfer má úspěšnost jen 8 procent, navíc byla v tom mrazáku pět let od posledního pokusu o umělý našeho....bylo to spíš jako, že to zkusím teda, abych si řekla, že jsem pro to udělala vše, absolutně jsem nevěřila, že to vyjde a moje reakce byla spíš než radost strašný strach.... já se bála toho co bude, co se změní... no změnilo se všechno a neužívám si to. Vůbec ne. Jsou dny, kdy je zlatá, kdy prostě jsem štastná, zamilovaná, spokojená a pak jsou dny, kdy je peklo a přemýšlím o takových věcech, o kterých se opravdu radši nechci zminovat. Jenže to je všude.... a málokterá ženská tohle řekne na plno. Já s tím problém nemám, jsem soudná k ní i k sobě a právě proto jsem za divnou, víš. Přeci musíš to dítě bezpodmínečně milovat!!! No ale to já nemám.... já na ní vidím i chyby a jsem kritická i sama k sobě. A nedělá mi problém fakt říct, tak a dost, jsem v koncích, nemůžu, nechte mě bejt,.... a chci utéct kamkoliv. Jenže to neudělám, no...... Všude je něco. Někdy slunce, někdy naprostý černý dno. Ale jak říkám, na vše se zapomene, jen nesmí přijít žádná nemoc, ty nedávám. Rýmy, virozy, to já mám chut se oběsit. Nemůžu vidět, jak jí nemůžu pomoct nijak nebo tak..... radši nemyslet...

A to je mateřská láska. Někdy bys to malý hádě uškrtila ale pak přijde nemoc nebo něco a brečíš bezmocí.
Mě ty děti někdy tak strašně štvaly, fakt bych utekla, no a pak holka dostala astmatický záchvat nebo si kluk roztrhnul nohu a já mlátila hlavou o zeď co jsem udělala špatně.
Zkus se podívat po téhle knížce, já jí svého času měla jako bibli. Ta paní si taky prožila svoje. Nebo Vejce a já a Co život daj a vzal
[www.databazeknih.cz]
Já taky už neměla mámu když se děti narodily, táta je ještě chvíli zažil. Říkali mu děda brokovej, protože měl psa Broka. No a když odešel zůstala jsem sama. Tchýně byla taková ta echt svině a z muže se vyklubal taky hajzlík. Plácala jsem se v tom a pak jsem potkala Martina... No a ty máš hodného muže který tě má rád. To je nej. A nějaké kamarády? Kafe s dobrou kamarádkou je víc než psychoterapie. a sklenička na noc vyčistí hlavu.

Bettynku znám slovo od slova nazpamět a často z ní čerpám, když už nevím kudy kam...milovala jí moje maminka a já jí úplně propadla

JoJo. Moje maminka jí taky kdysi měla ale pak se jí ztratila. No a já jí pak objevila. A dokonce mi jí jedna dobrá dušička poslala takže jí teď mám svoji. :-)
A taky milovala Agátu Christie. Tak to jsem přebrala taky po ní. Ale já nikdy vraha nenajdu